Březen 2020

Jaro našima očima

Letošní jaro možná docela nezačalo tak, jak jsme si před jeho příchodem mysleli. Mnoho z nás je uzavřeno v samotě šedých paneláků a všem už se nám stýská. Tak se alespoň prostřednictvím několika z nás pokochejme podobou jara, které se nedá současnou situací zastavit. Možná naopak s menšími zásahy člověka příroda získá na síle.

Moje nejoblíbenější roční období je jaro.
Po dlouhém zimním spánku se příroda probouzí k novému, barevně pestřejšímu životu. Na záhonech postupně vyhlížejí sluníčko bílé hlavičky sněženek. Když sluníčko nabere ještě větší sílu, vytahuje ze země žluté narcisy a žluté, červené a dalšími barvami zářící, tulipány.
Vydám se na louku a doufám, že dnes uvidím něco zajímavého. Užasle pozoruji žlutý koberec pampelišek. Skloním hlavu až ke květům a již vidím první včelky pilně sbírat pyl.
Zastavuji se uprostřed louky a poslouchám zpěv různých ptáčků. Tu něco zaslechnu a vidím datla, jak bubnuje do stromu. Každým rokem mě příroda překvapuje novými zážitky.
(Julie)

První jarní dny poznáme tak, že se den začne zdát delší a delší. Lidé začínají shazovat teplé oblečení. Chodíme bez kabátů, bez rukavic. Rána jsou ještě chladná, ale odpoledne je slunce více vidět na obloze a proto je tepleji, sundáme přebytečné vrstvy oblečení. Do tváře nám svítí jemné paprsky sluníčka, které nás hřejí a osvobozují. Vítr zůstává pořád chladný a štípe nás do tváří, aby ti dal najevo, že zima ještě zcela neodešla. Občas teplota ještě trochu spadne a pokouší se zmrazit první poupata na stromech, ale jaro nakonec zvítězí.
Na zahradě začínají růst květiny jako sedmikrásky, fialky a konvalinky. Začínají pučet a rozkvétat stromy, začíná ožívání přírody. Z úlu vylétají první včelky a na prvních bílých květech ovocných stromů pátrají po potravě. Jejich bzučení nás upozorňuje na to, že začíná jaro. Z teplých krajin se k nám vracejí ptáci, aby si u nás mohli zpívat radostné a slavnostní písně. I oni začínají oslavovat návrat jara. Ptáčci si po dlouhé cestě shánějí potravu a budují si hnízdo, budoucí domov pro vajíčka, ze kterých se v létě vyklubou malí ptáčci. Pes nám po zahradě skáče veseleji a čichá k jasně zeleným lístkům z meruňky a vesele běhá sem a tam. Kočka leží na čerstvě posečené trávě a nechává se hřát jemnými slunečními paprsky.
Všude je cítit budoucí život, který se plně probudí až v létě. Jaro je počátek koloběhu života, který se každý rok opakuje stejným způsobem. Zimní strom na nás působí hole, osamoceně a smutně, na rozdíl od stromu jarního, který je spokojený, šťastný a plný energie. Toto pro mě znamená jaro.
(Aneta)

Jaro je probuzení po zimě, po dlouhém temnu a začíná se rozjasňovat.
Nejen zvířata, ale i lidé byli v podstatě v zimním spánku. Posledních pár let je zima bahno, mráz, déšť a žádný sníh, takže pokud se nejede na hory za opravdovou zimou se sněhem, tak se celé toto roční období stráví na gauči doma a není co dělat. Jako kdybychom byli v zimním spánku.
Po tomto nudném, strašném a otravném období přichází jaro. Jaro je klidný přechod, při kterém se všichni můžou vzpamatovat, ať už to jsou zvířata nebo lidé. Ale i když je to jen čas na probuzení, dá se v něm najít ohromně zábavný a kouzelný čas.
 Jaro je období života. Vše kvete, otepluje se a čerstvě narozená zvířátka se poprvé nadechnou. Když se po dlouhé zimě vyjde ven a ovane nás čerstvý vánek oznamující jaro, zahledíme se a spatříme rozkvetlou louku, která je předlohou pro barevný abstraktní obraz.
 A to je jen začátek. Po louce přichází hlasitý les. Z každé strany se ozývá něco jiného. Někde je slyšet pracovitý datel, jinde učící se právě narozená mláďata a i když neslyšní, tak nápadní pracovití mravenci.
 U jezera pracují zaneprázdněné včely, poskakují žabičky a vážky se ladně vznášejí nad hladinou. Pod zrcadlící se plochou závodí čilé rybičky a velký sumec podřimuje.
 Ale jaro není kouzelné jen díky tomu, co se děje v přírodě. Po zimě na nás čeká spousta tradic, akcí, které nám po dlouhé době vykouzlí úsměv na tváři.
Ten pocit, jak dům provoní nádivka, barví se vajíčka a celá rodina se na zahradě připravuje na koledníky. Ten pocit, když je vše v jarních barvách osvícených zářivým, příjemným sluncem. Ten pocit, jak jsou výlohy plné barevných vajíček a pomlázek. Tento pocit není nic jiného, než to, že se blíží Velikonoce.
Další akce je už dlouholetá tradice pálení čarodějnic. Na obvyklém místě se sejde celá vesnice a vyrobenou čarodějnici postaví na vrch hromady. Všichni radostně hledí a v hlavě všem běhají myšlenky o krásných vzpomínkách, které si vytvoří během tohoto krásného období. Přemýšlíme, s kým toto prožijeme. Je to jako na Nový rok. Po zimě přichází teplo, slunečno a začínají nové zážitky, jako nový začátek.     
(Katka)