Jdi na obsah Jdi na menu
 


Červen 2017

Škola v přírodě 12.-16.6.2017

„Konečně se blíží prázdniny!“, to bylo heslo většiny čtvrťáků a určitě nejenom jejich. Vůbec si nedělali hlavu z toho, že poslední měsíc před prázdninami bývá nejhorší…. Dohánějí se známky, píší se písemky, zkouší se. Někteří si na poslední chvíli vylepšili, co se dalo. Našli se však i tací, kteří svoji situaci podcenili a naopak si na poslední chvíli pokazili, co se dalo. Celá, vlastně téměř celá třída bez šesti žáků, se těšila na 12.6. – den odjezdu žáků 1.-5.třídy na školu v přírodě. Jelo se dvěma autobusy. Rodiče se většinou radostně rozloučili se svými ratolestmi s vidinou, že budou mít téměř pět dnů pohodičku. Děti se naopak těšily, že budou mít klídeček od rodičů. Prožili jsme těch pár dnů uprostřed krásných lesů ve ŠvP Žihle u Rakovníka. Počasí nám po celou dobu přálo. Dopoledne jsme se trochu učili a odpoledne jsme si užívali her, soutěží, sportovních utkání, vycházek, lanového centra, diskotéky. Nejvíce se nám líbila akce „laser game“, sice jsme za tuto zábavu někteří utratili většinu kapesného, ale stálo to za to, podle dětí to bylo „boží“. Absolvovali jsme celodenní výlet do městečka Plasy, kde jsme navštívili malou ale krásnou netypickou zoologickou zahradu. Smůla byla jen ta, že jsme museli absolvovat v tom vedru pro některé vysilující pochod na vlakové nádraží a při zpáteční cestě to stejné v opačném směru – z vlakového nádraží. Celkem jsme ušli kolem 12km. Doplazili jsme se z posledních sil každý do svého pokoje. Čistotnější, hlavně dívky, šly moudře hned do sprchy. Později je následovali i někteří hoši. To byla super úleva. Na večeři jsme už šli opět plni energie. Večer nás ještě čekal táborový oheň s opékáním buřtů. V závěru jsme si u ohně vyslechli z úst spolužáků několik strašidelných příběhů, báli jsme se. To jsme ještě netušili, že se budeme bát ještě více. Postupně se od nejmladších ročníků, tzn. od první třídy odcházelo od ohně. V domnění, že se jde již do postele, jsme bez protestů odcházeli. Co nás však překvapilo, nešli jsme směrem k postelím, ale úplně opačným směrem…. do lesa. Do toho lesa, kde v předminulém dni zabloudila skupinka dětí z jiné školy i s vedoucími a navíc za bílého dne. Do jejich hledání se zapojila i policie, našli se. To už všem začínalo být jasné … noční hra, stezka odvahy nebo něco podobného. Někteří už předem začínali sestavovat dvojice, trojice, čtveřice s tím, že takto projdou určenou trasu. Jaké bylo ale jejich zděšení, když se dozvěděli, že půjde každý sám!?! Sám nešel nakonec nikdo, nikdo tak odvážný se nenašel. Trasu tedy absolvovali všichni ve dvojicích a jedna trojice.To bylo řevu a křiku! Část se po chvíli vrátila, nedošli tam, kam měli. Jen asi třetina naší třídy to zvládla až do cíle i s roztřeseným podpisem. Tím vlastně potvrdili, že nejsou žádní strašpytlové. No a pak rychle do postele, to byl tedy náročný den! V posteli jsme byli kolem jedné hodiny ranní. Všichni se ale stihli krásně vyspat, na snídani jsme totiž chodili až v 8,30h. Užili jsme si i čtvrteční den. Dopoledne jsme si vyzkoušeli jak těžký život mají v dnešní době opice. .Jejich život v pralesích je každodenním bojem o holé přežití. Většina z nás to zvládla. Odpoledne opět zábavné s vychovatelkami. Vyvrcholením čtvrtečního dne byla večerní ohňová šou v tělocvičně. To bylo neskutečné a krásné. Pak následovala poslední noc. Před ulehnutím ještě rychlé balení kufrů a pak tvrdý spánek. Po rychlém ranním probuzení dobalení a úklid, snídaně a odjezd domů. Bylo to super ale domů jsme se také těšili. U školy nás čekali odpočatí rodiče a my byli rádi, že je opět vidíme a že je máme. Dojmy a vyprávění až doma.

Po návratu ze školy v přírodě už zbylo jen pár dnů do konce školního roku…. Poslední pokusy o vylepšení známek, trénování na akademii, odevzdávání učebnic, doplatky dluhů, rozdání sešitů, výkresů a úklid. 29.6. se uskutečnila školní akademie, počasí nepřálo, tak jsme se museli tísnit

v tělocvičně. A konečně přišel ten den – poslední den- rozdání vysvědčení, slzavé rozloučení s paní učitelkou a hurá na prázdniny!!!