Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaro očima 4. třídy

12. 3. 2015

Co zkracuje mi čas? Tvořivost! Co prodlouží jej k nesnesení? Nečinnost! [Johann Wolfgang Goethe]

Žáci měli na výběr ze dvou úvodů:
Jupí, venku je už jaro. Všechno se probouzí, cítím, že i ve mně se probouzí nový život...

Toulám se mezi domy, jdu ze školy. Svítí slunce a cítím, jak zahřívá mé tělo. Jaro je za dveřmi a já se cítím…

Jupí, venku je už jaro. Všechno se probouzí, cítím, že i ve mně se probouzí nový život. Jdu se podívat na louku. Určitě tam bude krásně všechno rozkvetlé. Ano, měla jsem pravdu, všechno je krásně rozkvetlé. Potůček už není zamrzlý, travička je krásně zelená a louka barevná. Naštěstí jsem si vzala košík s dečkou, pití a jídlo neboli si udělám piknik. Už jsem dojedla, a tak si vychutnávám překrásný západ slunce. Ela H.

Toulám se mezi domy, jdu ze školy. Svítí slunce a cítím, jak zahřívá mé tělo. Jaro je za dveřmi a já se cítím energeticky veselejší. Ze školy musím jít na zastávku, nad kterou roste mohutný strom. Na jeho dlouhých větvích jsou zelené pupence nových listů a je krásně slyšet z díry zpěv malých ptáčků, které otvírají zobáčky, aby dostali žížalu od staršího a většího ptáka. Jak se zakoukávám, vidím přijíždět autobus, nastoupím si, sednu si dozadu a koukám z okénka. V té chvíli, no doopravdové chvíli, protože je to autobus rychlík, vidím, jak přebíhá přes silnici kupa veverek, které míří cestičkou do lesa. Rozzlobený autobusák musel zastavit, když rodinka veverek přešla, autobus se rozjel. A pak jsem si povšimla, jaká dlouhá řada sněženek se objevila vedle cestičky. Když jsem vystoupila a šla domů, všechno jsem vyprávěla mamince a tatínkovi. Doma jsem si sedla a nakreslila jsem krásný obrázek, samozřejmě tam byly veverky, co utíkaly do lesa a řada krásných sněženek. Aneta H.

Toulám se mezi domy, jdu ze školy. Svítí slunce a cítím, jak zahřívá mé tělo. Jaro je za dveřmi a já mám alergii na jaro!!! Začínám rychle utíkat, než mě jaro chytí!!! To né, slepá ulička, musím si sundat aktovku a přelézt stěnu. Jó! Povedlo se! Asi mi jaro rozežere aktovku, ale musím dbát na sebe. Už vidím svůj dům a už tam sem, vyndavám si klíče, odemknu, otevřu a vidím…., že jaro je za dveřmi. A tak utíkám a vidím, že jsem se asi ztratil. Jaro přináší pyl a na něj mají lidé alergii a vypadají opuchle. A nejen proto, ale jaro také přináší hmyz, který vypadá stejně opuchle jako někteří lidé. Jaro se šíří rychle, ale už není tak silné, protože přede mnou je silnice a jezdí tu plno aut, která škodí vzduchu a tím pádem i jaru. Teď se vrátím domů a na jaro zapomenu. Kevin S.

Jupí, venku je už jaro. Všechno se probouzí, cítím, že i ve mně se probouzí nový život. Jaro, ptáci zpívají, stromy se probouzejí, kytky voní, zvířata vylézají, zima končí. Děti jsou venku, tráva je zelená. Ožívají lesy, louky. Raději jdu do lesa, všude je barevno, vidím veverky, srnky a další zvířata. Kluci jsou na hřišti a hrají na babu. Patrik H.

Jupí, venku je už jaro. Všechno se probouzí, cítím, že i ve mně se probouzí nový život. Mohu chodit ven, zvířátka se probouzejí, už není zmrzlo, rozkvétají květiny, létají motýli a hmyz. Včely opylují květy, sluníčko svítí déle, tráva se zelená, potůčky se modrají. Kája P.

Toulám se mezi domy, jdu ze školy. Svítí slunce a cítím, jak zahřívá mé tělo. Jaro je za dveřmi a já konečně nemusím mít teplé oblečení. Domluvil jsem se s klukama, že půjdu ven. Šel jsem domů, napsal jsem si úkoly, řekl jsem mámě a Simoně ahoj. Odemknul jsem si kolo a jel na hřiště. Je to super být na hřišti, tedy než jsem potkal Simonu a mámu. No a když odchází kámoši domů, jdu tedy se Simonou a mámou také domů. Milan P.

Toulám se mezi domy, jdu ze školy. Svítí slunce a cítím, jak zahřívá mé tělo. Jaro je za dveřmi a já jdu s kamarádkou ven. Vidím, jak všude rozkvétají květiny a stromy. Jdeme se podívat na koupaliště, ještě se nekoupe, ale všude létají včely a ptáci. Jdeme z koupaliště a vidíme hnízdo na zemi, tak jsme se snažily dát hnízdo na nejbližší větev a pak jsme se rozhodly jít k Janě domů a hrát si s novými hračkami. Renata N.

Jupí, venku je už jaro. Všechno se probouzí, cítím, že i ve mně se probouzí nový život. Jdeme do lesa, kolem jsou hezky rozkvetlé stromy a květiny. Jdeme na palouk, tam si lehneme na trávu a koukáme na krásnou oblohu. Je hezky zbarvená, svítí sluníčko, zvedneme se a jdeme dál. Pak se procházíme po palouku a asi za hodinku jdeme domů. Potom babičce a dědovi vyprávím vše a po obědě jdeme zase na ten palouk. Eliška Š.

Toulám se mezi domy, jdu ze školy. Svítí slunce a cítím, jak zahřívá mé tělo. Jaro je za dveřmi a já se těším ven. Půjdu s kamarádkami na hřiště, budeme chodit na louku a do lesa. Taky budu chodit s rodiči na hřbitov a taky na naší velkou zahradu a za tátou do práce. Budeme jezdit za strejdou Slávkem a on k nám. Když přijede, půjdeme na vrchol Horky. Také k nám bude chodit Kája. Prostě chci říci, že jaro je lepší než zima.

Zuzana S.

Jupí, venku je už jaro. Všechno se probouzí, cítím, že i ve mně se probouzí nový život. Je teplo, rodí se mláďata a všude je zelená barva. Za chvíli půjdu ven a půjdeme s bratrem a Petrem na fotbal. Máme zápas, tak určitě vyhrajeme. Po dvou hodinách s bráchou a Petrem řveme jupí, vyhráli jsme. Hned doma mamince hlásíme výhru. Zelená je nejlepší.

David Š.